Deník
Opice, medvěd pštros a dost zpívejme si pro radost.
Deník
9.8. 1668
Když sem ráno otevřela oči,hned sem si uvědomila co se včera stalo...Hned sem volala Petře a všechno sem ji řekla.Po dlouhý debatě jsme se obě shodli na tom, že bude nejlepší ,když ten dopis ukážeme i Martinovi - Martin je Petřin nejlepší kamarád a ve všem, co jsme mu řekli, nám vždycky vyhověl - ten vyvalil oči, jen co se na to podíval, předčítal nahlas: "Všichni kdo tento dopis přečtou, opakuji VŠICHNI, mají schopnosti, které si sami vyberou, na výběr máte: létání,neviditelnost,síla,rychlost....to znamená, že jsme teď čarodějové..i já no jupííí!" Martinovi oči zářili radostí a překvapením, proto jsme ho hned zasvětili do toho tajemství, co nám řekla moje prababička před tím, než umřela.Teď byl Martin ještě šťastnější a řekl, že to hned musíme vyzkoušet. "Chci umět létat!" řekla sem hned bez přemýšlení. "Já chci být neviditelná!" vyhrkla Petra hned po mě a měla tak radostný výraz, ve kterém byla ale poznat i nervozita a trochu strachu. "No tak já si vyberu asi to..no asi sílu..jo ale holky musíme asi ještě získat čtvrtého. Proč by tu jinak byli 4 schopnosti?" řekl Martin a my jsme se na sebe podívali. "To je pravda. Přece proč by tam psali čtyři schopnosti, když neví kolik lidí si to přečte..." "Už vím, řekneme to Aleně." vyrušila mě z mého přemýšlení Petra. "No tak pojďte, třeba už budou doma, byli totiž na horách, dneska se měli vrátit." Oznámil nám Marin a my se okamžitě vydali za Alou.Cesta od Martina k Ale byla dlouhá, protože bydlí až na druhý straně našeho zapadlýho města jménem Nosice. Není to sice velkoměsto,ale dojít z jednoho konce na druhej taky není lehký. Konečně jsme dorazili.Když nám Ala otevřela, zajiskřili jí oči a hned nás pustila dovnitř. Tam jsme jí to dali přečíst a hned, co si to Ala dočetla, TEXT ZMIZEL. To nás utvrdilo v tom, že musí být 4 lidi, tzn. čarodějové.Já, Martin, Petra a Ala jsme byli nerozlučný přátelé, kteří drží pořád spolu a jsou za jedno, takže jsme se s Alou dohodli a skončilo to tím, že jsme ČARODĚJOVÉ se zvláštními silami: já s létáním, Martin se sílou, Petra s neviditelností a Ala se schopností běžet strašně rychle. K tomu jsme měli každý ještě schopnost vykouzlit si, na co budeme mít náladu, chuť atd. Prostě rozený čarodějové:D
10.8. 1668
Druhý den ráno jsme se sešli v naší klubovně - je to stará nepoužívaná chata, která má jenom jednu místnost. Máme ji skvěle zařízenou. Při vchodu je vidět vlevo velká pohovka, na které jsou asi tři deky,vlevo je zase stůl s počítačem, ale zatím pracujeme na elektrice a anténě, je tam totiž zavedená jenom do světla, přímo proti mě je ještě jedno křeslo, na kterém sedím hlavně já ,máme tam jedno okno nad pohovkou, která je vpravo - a prošli jsme si všechno ohledně naší nové stránky života a rozhodli se, že to necháme v tajnosti a bude to jenom naše tajemství.
11.8.1668
Rozhodli jsme se, že čarovat moc nebudeme, abychom pak nezapomněli ve škole a nečarovali i tam. Proto tedy budeme čarovat jen ve výjimečných situacích. Petra sehnala knihu, ve které bylo psáno o "bláznech", kteří si mysleli, že umí čarovat. Jenže když jim doktoři a psychologové říkali: "Tak nám teda ukažte, jak to děláte!" vždy se jim to nějak povedlo. Jen oni a teď i my jsme věděli, že oni vlastně byli čarodějové, jenže se tím chtěli proslavit a ostatní jim to samozřejmě nevěřili. Na konci knihy byly autogramy od všech těchto čarodějů. Zajímavé ovšem bylo, že vždy na posledním písmenu byla navázaná nějaká "vrtule" nebo "šnek " nebo nevím, jak to mám popsat, ale bylo to fakt dost zvláštní. Najednou Martin řekl: "Podepíšem se tady taky né? Dyť sme taky už čarodějové!!" "Ale nejsme blázni! Teda aspoň ne my tři holky! Je fakt, že bych dlouho přemýšlela o skutečnosti jsi-li či nejsi-li blázen Marťo!" Ale to už jsme se všichni smáli, že nás museli slyšet až na tu planetu, jak se jen jmenuje?!..........Jo Země! : ) Podepsali jsme se tam a co asi ani po padesáti letech nepochopíme je, že jsme nevědomky za naše podpisy také ty znaky. Udělali a ani jsme si toho nevšimli. Všiml si toho až po chvíli Marťa! Velice jsme se toho lekli, ale řekli jsme si, že to bude tím, že máme ty magické schopnosti a jsme tak trochu jiní lidé než předtím, i když se chováme jinak stejně - nebo nám to tak aspoň připadá. Teď je 87.00 hod., ale myslím že usnu tak nejdřív za hodinu, protože po dnešním dni ..........
12.8. 1668
Jo je to zvláštní...už sem o tom hodně přemýšlela i včera sem nemohla usnout,ale je pravda že to co nás potkalo nás potkalo poprvé a asi naposled a navždy v životě,to znamená že by jsme si toho měli vážit...no nic konec přemýšlení.Dneska se máme sejit a to v naší bezvadné klubovně,už sem asi říkala že se mi strašně líbí a jestli ne říkám to teď.V klubovně jsem se zase cítila tak uvolněně zapomněla sem na všechny problémy co mě za celý den potkaly a bylo to poznat i na ostatních,když sem se jich pak zeptala "tak jak jste se dneska měli?" odpověděli tak omámeně že z jejich hlasu byl poznat údiv jako by v klubovně byli poprvé "no ani se nep...vlastně docela dobře" a zase zírali někam pryč...Když jsem tu atmosféru prorazila jedním jediným slovem "kouzla" jejich pohledy okamžitě sklouzli na mě a čekali na další slovo které z mích úst vyjde "měli by jsme s tím něco udělat,přece to nenecháme jen tak že umíme čarovat?Něco mě doma napadlo,mohli by jsme si je vyzkoušet na pláni,tam přece nikdo neni?!" -pláň jak říkáme jedné rozlehlé louce která je nedalo od mýho baráku,nikde nikdo široko daleko neni žádný domek ani žádná známka civilizace,i dojít tam neni moc lehké- v očích ji zazářilo a podle jejího šťastně působícího hlasu bylo poznat že se na to už těší. "dobře sejdem se na pláni ve 88:36 h jo? budu tam na vás čekat a vezmu nějaké věci co by jsme mohli potřebovat...!". Hned po škole jsme všichni šli rovnou na pláň,tam už byla i Petra a Martin,když jsme k nim přiběhli celý udýchaný,viděli jsme jak Petra drží něco v ruce a tváří se hrozně naštvaně."co se stalo Péťo?...že se tváříš tak naštvaně?" zeptala sem se s obavami v hlase " no ještě se ptej..tady toho se zeptej,víš co udělal? víš?..no ani by sis to nedokázala představit,protože..." "počkej Martine?..ty si někde kouzlil a někdo tě viděl že jo?" přerušila sem Petru v půlce věty " no to víš že jo,viděla ho při tom Kristýna,a víš jaká ona je?!" a tvářila se ještě víc naštvaně než předtím -Kristýna byla ta největší slepice na škole,nikdo ji neměla rád a pokaždé když se něco stalo byla ona první kdo to řek,třeba učitelce nebo tak,no a teď ještě tohle- "neříkali jsme si že ve škole kouzlit nebudem!"otočila sem se na Martina " teď je jasný že to bude vědět celá škola" " neboj se já ji ňák přemluvím" odpověděl aby se s nim holky nepohádali" ale je ještě možný že jí to věřit lidi nebudou" přidala se k tomu Adéla v myšlence že aspoň trochu obhájí Martina.Po tom jsme to řešili ještě dlouho do odpoledne a stejně jsme přišli jenom na to,že to Kristýna vyslepičí po celé škole a my z toho budeme mít problémy. To byl dneska den...myslela sem si ještě večer před spaním,ale stejně sem pořád nepřicházela na nic kloudného...no snad zítra se něco vylepší....
13.8.1668
Dnes je sobota a tak jsme hned ráno šli všichni do klubovny. Přemýšlely jsme a pak mě napadlo, že my jsme vlastně čarodějové a umíme kouzlit tak bychom mohli v nějaké knize najít kouzlo, aby na to Kristýna zapomněla!! Hned jsme vyrazili na cestu do knihovny. Adéla má tu schopnost být velmi rychlá tak nás vzala na ramena a byli jsme tam hned. Okamžitě jsme zamířili na konec, kde maj skříň a na ní nadepsáno "Srandičky a blbinky" my věděli, že to vlastně nejsou srandičky,ale pravda tak jsme tam začali hledat. Zaříkávadlo znělo "blbloszčlověkoszapomětost" a pak jsme měli říct jméno. Všichni najednou jsme to zařvali a zvedli hůlky. Pak jsme je rychle uklidili, což bylo štěstí, protože pak za pár vteřin přišel knihovník a vynadal nám co to tu řveme. To byl docela trapas. No nic, potom jsme šli navštívit Kristýnu a ta byla uplně mimo. Fakt to zabralo. Když jsme se vrátili do klubovny, začali jsme jásat a oslavovat. Pořádně jsme si užili to první opravdové velké vyvedené kouzlo! Rozhodli jsme se, že přespíme v klubovně a tak jsme si všichni letěli domů pro věci a rychle zpátky. Nejdýl to trvalo Martinovi, protože mu to rodiče nechtěli dovolit, ale nakonec to dobře dopadlo!!! Potom jsme sepsali dnešní den na mém notebooku a pak je teď a jdem spát!!